„Nához, záběr, zásek“
Nához, záběr, zásek, radost – to měl být můj denní chleba. Psal se rok 1985 a já chtěl být profesionálním rybářem. Stejný nápad ale měla další tisícovka Husákových dětí a já se bohužel nevešel do těch 10 %, jež na školu ve Vodňanech přijímali. Mé studijní kroky tedy směřovaly na gymnázium a po jeho absolvování jsem byl přijat na odbornou školu Sociálně právní v Praze. Vybral jsem si obor trestná činnost a delikvence mladistvých. S rybařinou to sice nemělo nic společného, ale znělo to zajímavě a mělo to v té době jeden nesporný benefit – nemusel jsem hned na vojnu.
„Vězeňský kurátor“
Sametovou revoluci a studentská léta jsem prožil v Praze a po revoluci jsem se v roce 1991 vrátil zpět do Plzně. Začátkem 90. let se vzedmula vlna podnikání a já na ni chtěl také naskočit. Ale všechny podnikatelské záměry zůstaly jen v mojí hlavě. Místo toho jsem začal pracovat ve státní správě – nejdříve jsem dělal 3 roky ve správě sociálního zabezpečení jako kontrolor odvodu pojistného OSVČ a malých firem a pak 1 rok vězeňského kurátora, kde jsem měl na starosti resocializaci osob po výkonu trestu z vězení. V obou případech jsem v praxi využil poznatky ze školy. Byla to cenná zkušenost. Vydržel jsem to 4 roky a nakonec dal výpověď. Stále ve mně totiž zrála myšlenka podnikání.
„Za tchyní do České“
Moje tchyně Danuška působila v České pojišťovně – dělala tam vedoucí účtárny a byla to právě ona, která mě do České přivedla. Pracovat s tchyní v jedné budově – to zní jako špatný personální vtip. Nicméně na rozdíl od všeobecné představy hrozné tchyně já jsem měl s Danuškou jen ty nejlepší vztahy. Tenkrát jsem nastoupil na pozici obchodního zástupce. Platově jsem si oproti státní správě při nástupu moc nepolepšil, 3 100 Kč fixní plat + drobné provize. Jen ti nejlepší mohli pracovat bez fixního platu, ale za lepší provize. Z pohledu dnešní doby docela paradox.
„Práce na IČO – jen pro vyvolené“
Začal jsem jednat s klienty a uzavírat první smlouvy. Komunikace byla asi to, co mě trápilo nejvíce – měl jsem respekt před úspěchem. Uměl jsem se bavit s trestaným zlodějem, ale nikoliv s jednatelem firmy. Šlo to postupně. Nejdříve jsem sjednával odpovědnost a majetkové pojištění. Poté jsem se věnoval autům a přišel první větší klient – velké autodealerství. Tréma začala ustupovat a já se posouval kupředu jak kariérně, tak i platově. Dostal jsem se dokonce mezi ty, kteří mohli jít kompletně na IČO – byl jsem ten vyvolený s lepšími provizemi a bez fixu. Klíčovou se stala spolupráce s porodnicemi. Sedli jsme si s primářem soukromé porodnice, kde zrovna hledali obchodního partnera z řad pojišťovny, a nenásilnou formou jsme začali nabízet pojištění pro maminky a děti. Vznikla mi tak zajímavá klientská základna, o kterou se v některých případech starám dodnes. Z maminek jsou dnes babičky a z dětí rodiče.
„Den má jen 24 hodin“
Pracoval jsem hodně a tato práce přinášela zasloužené ovoce. Asi každý úspěšný člověk musí za úspěch něco obětovat. Vždy hraje roli čas. Den má bohužel jen 24 hodin. Stejné to bylo i u mě: „Rodina počká, musím přece vydělávat – zajistit je,“ říkával jsem si pro sebe. Manželku jsem viděl „jen z rychlíku“ a nerozuměl jsem tomu, proč zrovna ty moje děti rostou tak rychle. Důsledky jsem neřešil, dokud nepřekročily únosnou hranici. Vztyčený prst přišel shora a nepříjemná nemoc spustila alarm – musel jsem to změnit.
„Prodával jsem Milana Šmída“
Při práci pro Českou přišel moment, kdy jsem se rozhodoval mezi kariérou manažera nebo obchodníka. Zůstal jsem nakonec obchodníkem. Hodně mi k rozhodnutí pomohl nástup nového stylu prodeje – finančního poradenství. Nechtěl jsem už kumulovat tisíce klientů a prodávat produkty, mnohem větší smysl mi dávalo stát se poradcem pro vybranou část zajímavých klientů a být expertem v oblasti hypoték, investic, úvěrů, realit a pojištění. To bylo to, co jsem chtěl. Řešit sofistikované finanční plány a upravovat je dle životního cyklu daného klienta. Stát se součástí klientova života – stát se jeho doktorem přes finance. Prodávat Milana Šmída.
„Doporučení z doporučení“
Nezapomněl jsem ani na své klienty z předchozích let a ani na klienty, kteří potřebují nyní například jen cestovní pojištění. Mám šikovné kolegy, kteří mi pomáhají s administrativou, a pobočku v Plzni, kam může přijít kdokoliv. Dostal jsem se do fáze, kdy se snažím svůj pracovní čas využívat efektivně. Ráno nevstávám s nutností klientům volat nebo shánět doporučení. Diář se mi plní sám a často se mi stává, že mě moji klienti doporučí svým známým nebo příbuzným, aniž bych si o jejich doporučení řekl. To je pak ta největší odměna za práci, mnohem větší než finanční ohodnocení. Když například zvednete telefon a ozve se: „Dobrý den, u telefonu Zdeněk P., dostal jsem na vás kontakt od přátel, jsou s vámi spokojeni.“
„Zajímaví klienti“
Segmentově se zaměřuji na zajímavé osobnosti. Naplňuje mě řešit plány známých osobností, úspěšných lidí a úspěšných podnikatelů. Jeden z prvních mediálně známých klientů byl přední český šéfkuchař. Byla to výzva, ale pak pochopíte, že to jsou lidé jako my a řeší stejné problémy jako všichni ostatní. Když je pak vaším dalším klientem proslulý zpěvák, herec, modelka či další známá osobnost, je to pak skvělý pocit a úžasná emoce. Ne každý také může říct, že jeho smlouvy má například nejužší vedení PPF holdingu nebo generální ředitel jedné z největších brokerských společností na trhu.
„Mezi nejlepšími více než 10 let“
Více jak 10 let jsem mezi členy VIP klubu České pojišťovny. Dostal jsem se i mezi nejlepších 10 obchodníků z celé světové skupiny Generali. Nesmím ale usnout na vavřínech. Chci být profesionálem, musím se sebevzdělávat a rozvíjet. Udržuji si evropské certifikace v poradenství, sleduji situaci na trhu a nové produkty. Jsem rád, že odbornost poradců už řeší i legislativa a „pojišťovákem“ nemůže být jen tak někdo.
„Nához, záběr, zásek“
Odpočinek je pro každého úspěšného člověka důležitý. Jeho dlouhodobá absence pak má na pracovní nasazení neblahý vliv. Proto když nepracuji, tak trávím čas na zahradě. S manželkou velmi rádi cestujeme a já jsem šťastný za to, že alespoň jednou ročně mé dospělé dcery vyrazí na dovolenou s námi. Hodně mě baví jezdit na své čtyřkolce, na kole a každoročně pořádám nohejbalový turnaj. Nezapomněl jsem ani na můj koníček z dětství – rybolov.
